Zeman chce kácet v bezzásahových zónách Šumavy. U odborníků nepochodil

Zeman chce kácet v bezzásahových zónách Šumavy. U odborníků nepochodil
Author	osnoviny.cz
Date	2009-05-13
Source	osnoviny.cz
Genre	internet
Respondent

Miloš Zeman se zřejmě chce aktivněji zapojit do politiky a jedním z témat, s kterými nejspíš přijde, je „boj“ za kácení kůrovcem napadených smrků v nejcennějších oblastech Národního parku Šumava. Podle něj to je nejlepší způsob, jak čelit kůrovci v tamější nedotčené přírodě. Napsal proto dopisy prezidentovi, premiérovi a předsedům parlamentních komor.

„Národní park není továrna na dřevo,“ reagoval nový ministr životního prostředí Ladislav Miko. „Lesy v národním parku nejsou hospodářské lesy. Jejich účelem není produkce dřeva a ta také není důvodem, proč Česká republika na Šumavě vyhlásila národní park. Rád panu Zemanovi a dalším osobně ukážu, jak úspěšně přirozená obnova v horských smrčinách probíhá. Z letadla ani vrtulníku to pochopitelně vidět není. O Šumavě budu samozřejmě hovořit s premiérem i ministry, hejtmany Jihočeského a Plzeňského kraje i obcemi. Věřím v oboustranně racionální a věcnými argumenty podložený dialog.“

Na Zemanův dopis reagoval také Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy v Hnutí Duha: „V národních parcích je samozřejmostí zbytky pralesů ponechávat přirozeným proměnám divoké přírody, mezi které po tisíciletí patří i občasné odumírání smrků kvůli kůrovci. Dělají to tak všude v Evropě, včetně Německa, Rakouska, Švýcarska nebo Polska. Miloš Zeman s Miroslavem Grégrem věci nerozumějí a patrně si neuvědomili, co navrhují – aby na Šumavě byly holé, vykácené kopce.“

Vědci, kteří před nedávnem počítali mladé stromky v okolí Modravy, potvrdili, že v místech, jež byla ponechána přirozeným proměnám pralesní přírody, rostou pod uschlými kmeny tisíce nových stromů. Vyvrátili tak obavy, zda se také na české straně prales po napadení kůrovcem dokáže sám znovu obnovit. Za hranicemi v Bavorsku stejné výsledky mají už řadu let. Vědečtí pracovníci počítali mladé stromky, které rostou v přírodním lese – kde dočasně uschla většina starých stromů – na ploše více než třinácti čtverečních kilometrů. V průměru zde připadá 2 540 mladých stromků na každý hektar. Přitom k obnově pralesa by stačilo jen asi 500 kusů/ha.

Proti úvahám o kácení v bezzásahových zónách se ostře postavili vědci, kteří na Šumavě provádějí výzkum. Upozorňují, že omezením bezzásahových zón „by došlo ke zničení posledních zbytků původních horských smrčin a popření samé podstaty národního parku. ... V pralese na Pramenech Vltavy jsou např. stromy staré i 400 let a to, že uschnou působením kůrovce, je zcela přirozený vývoj. Nastává stádium rozpadu a obnovy. Tento prales je pralesem právě proto, že se do něj v minulosti nezasahovalo.“ Odborníci rovněž poukázali na poškození, která naopak zjistili v oblastech, kde došlo ke kácení kůrovcem napadených stromů, těžbě polomů a vzniku holin. Spočetli, že těžbou je na plochách zničeno až 80 % zdravých mladých stromků, takže lesníci tam musejí nákladně uměle vysazovat nové. Stromy, které z nich ale vyrostou, nejsou tak kvalitní a odolné a v dospělosti jsou dříve znovu napadány kůrovcem, a to ve větším rozsahu než stromy vyrostlé ze semen pod ochranou souší. Vědci zjistili, že kácení kůrovcem napadených stromů paradoxně kalamitu zvětšuje: „Kácení otevírá cestu větru do porostů, což zvláště v horských podmínkách nezbytně vede k jejich následnému rozvracení větrem, jež přesahuje rozsah, na který jsou horské smrčiny přirozeně adaptovány, a tím i k vytváření podmínek pro rychlejší šíření kůrovce. To celý proces rozpadu horských smrčin pak pouze urychluje.“

„Není možné posuzovat hodnotu horských smrčin cenou dřeva. První zóna národního parku je oblastí, která slouží laikům i vědcům k poznání toho, jak sama příroda pracuje. Volá-li Miloš Zeman po tom, abychom ke všem šumavským lesům přistupovali jako k lesům hospodářským, měl by ale také dodat, že by tím Česká republika přišla o svůj největší národní park. Hospodářský les národním parkem být opravdu nemusí,“ řekl ministr Miko. „Vím, že Správa NP Šumava zasahuje proti kůrovci diferencovaně, ale aktivně a situaci má pod kontrolou. Sledování horských smrčin na Šumavě přesvědčivě ukazuje, že bez lidských zásahů zde přirozená obnova velmi úspěšně probíhá,“ pokračoval Ladislav Miko. „Pokud chceme mít na Šumavě skutečný národní park, musíme dát jeho přírodě šanci. Šumavská příroda potřebuje ochranu. Pokud je jí ale potřeba před něčím zachraňovat, tak to jsou především časté změny způsobu managementu a politická odborně nepodložená rozhodnutí.“